Svatý František a entropie
Spojení v názvu přednášky je asi pro mnohé
přinejmenším neobvyklé. Svatý František, vzácný svědek Kristův z přelomu 12. a
13. století, v době, kdy přišel na svět Tomáš Akvinský,
umírá. A až s Tomášem spojujeme začátky středověké vzdělanosti. A naproti
němu stojí entropie, pojem z učebnic fyziky a teorie informace, pro mnohé
spojený se začátkem "konce zdravého rozumu ve fyzice" – i když by se
spíš mělo říkat, že entropie konečně vnesla do fyziky zdravý rozum, neboť bez
ní nebylo možno vysvětlit, proč procesy probíhají jedním směrem a druhým
nikoli, proč pozpátku puštěný film vypadá komicky a absurdně. Bez toho, co
pomocí entropie vysvětlujeme, by se vůbec nemělo poznat, zda film běží dopředu
či dozadu.
Kolem Sv. Františka se prolínají historická fakta s
legendami. To nevadí. František se stal vzorem muže, který celé Boží
stvořitelské dílo přijímá vděčně a s láskou, který hluboce prožívá
sounáležitost s celým stvořením, který zcela potlačil osobní potřeby a jemuž
jde jen o to sloužit Kristu, a tím i všem Božím tvorům. K jeho stylu života
patřilo minimalizovat zásahy do fungování onoho úžasného systému, pro který
téměř o 8 století později Wiliam Golding
vymyslel poeticky, byt – žel – pro některé křesťany i poněkud pohansky –
znějící označení Gaia. František se stal symbolem
radikálně skromného životního stylu, opřeného o víru v Krista, o spolehnutí na
Jeho slova a Jeho zaslíbení.
Pojem entropie je pro mnohé čímsi záhadným. Konec
konců, možná, že nakonec pro leckoho ona spojka "a" v názvu přednášky
není tak úplně nepřirozená. Kdo se na Františka nedívá skrze jeho radikalismus
víry, nerozumí mu, a je pro něho právě takovou záhadou, jako asi pro většinu
lidí termodynamický pojem entropie.
Když lidé přišli na to, že nelze sestrojit
perpetuum mobile, či přesněji perpetuum mobile prvního druhu, řekli si, že zas
tak velká škoda to není: Nemůžeme sice vyrobit stroj, který by vykonával práci,
aniž by byl "krmen", ale energie se také neztrácí, nýbrž jen přeměňuje.
A tak usoudili, že když se neztrácí, bude jí vždy dost. Zákon zachování energie
vešel do lidského povědomí a stal se součástí všeobecného vzdělání. Jenže záhy
se ukázalo, že to tak jednoduché není. Celková energie se sice neztrácí, avšak
volná, použitelná energie ubývá. Když mluvíme o přeměně (či o
"výrobě") energie, jde vždy o ubývání volné energie. Tato
jednosměrnost procesů v přírodě znemožňuje vyrobit tzv. perpetuum mobile
druhého druhu, což by měl být stroj, který by plně respektoval zákon zachování
energie a potřebou energii by získával neustálým odebíráním energie mořím a
oceánům, případně tuhému zemskému tělesu, tedy jejich ochlazováním. Teď, když
stojíme před hrozbou globálního oteplování, by se nám něco takového velice moc
hodilo, jenže ono to nejde.
Skutečné procesy probíhají jedním směrem, nelze je
obrátit. Uschlý strom neožije, z oslazené kávy cukr již bez použití
speciálních, příjem energie vyžadujících metod, neoddělíme atd. Ubývání volné
energie je charakteristické pro jednosměrnost procesů. Častěji ji však
vyjadřujeme pomocí růstu jiné, hodně abstraktní veličiny, nazývané entropie.
Entropii si můžeme představit jako míru neuspořádanosti. Přirozený proces
znamená růst entropie, růst neuspořádanosti, ubývání volné energie. Boží
tvoření, podle Genese přímo z chaosu, představuje opak. Jenže naše lidské
počínání, spojené s přeměnou forem energie, je procesem, kterým je přirozený
růst entropie ještě urychlován, který míří proti Božímu tvoření, který znamená
ztrátu čehosi velice cenného a je směřováním ke zkáze, k zániku.
Pojem entropie, který těsně souvisí s jednosměrným
plynutím času, by se měl stát jedním ze základních kamenů našeho vědění a
vzdělání. Žel, jednosměrnost procesů, tak samozřejmá, když je pozorujeme, se
svými důsledky do našeho povědomí nevešla a naše představy o všeobecném
vzdělání ji nevstřebaly. Z termodynamiky se pojem entropie dostal do teorie
informace, kde dostal záhy "domovské právo", a klepe na dveře i
dalším vědním oborům, jako teologii, filozofii a ekonomii. Ty zatím odpovídají
opatrně a nesměle. Americký ekonom Jeremy Rifkin poukázal na to, že co honosně nazýváme získáváním
energie ze surovin, je vlastně zkázou cenné volné energie[1]. Mnohé z toho, co vnímáme jako budování,
je vlastně kažením. Tato skutečnost by měla zcela změnit náš pohled na celou
ekonomiku a na hrubý domácí produkt jako vyjádření její výkonnosti[2], a tedy na vnímání hodnot jako takové.
Tak už se dostáváme na pomezí ekonomie a filozofie. Z této pozice Dr. Mario Sproviero, vedoucí katedry orientálních studií na
Universitě v São Paulo poukázal na to, že
problém s růstem entropie přestaneme vnímat jako překážku, když přijmeme jiný
pohled na svět; naše současné vidění světa spojené s konzumismem
znamená slepou uličkou. Jako příklad jiného, nadějného přístupu ke světu,
myšlení, vnímání a jednání, uvádí právě Svatého Františka z Assisi.
Tento úžasný muž z přelomu 12. a 13. století skutečně žil v souladu s moderním
pojetím světa, v němž entropie hraje důležitou roli. On neměl vědecké poznání o
konečnosti světa. On však svět prožíval jako dar a předmět vzájemného sdílení.
Dnes se vedou složité úvahy o vnitřní, neutilitární hodnotě přírody. On o tom
neuvažoval, pro něho to byla naprostá samozřejmost.
Abstraktní pojem entropie nás zavedl až do
oblasti víry a teologie. Může pomoci porozumět biblickému poselství o stvoření,
a především nás vede k přemýšlení o plném životě a pravých hodnotách. Pán Bůh
skutečně stvořil svět takový, že stojí za to usilovat o hodnoty, které
především v Kázání na hoře vyzdvihuje Pán Ježíš, že opravdu je lépe skládat
trvalý poklad v nebi než pomíjivý poklad na zemi. Připomenutím těchto slov z
Ježíšova Kázání na hoře naše entropické (či entropijní)
zamyšlení ukončíme[3].
Jiří
Nečas
[1] Rifkin,
J. – Howard, T.: Entropy. A
New World View. New York, The Viking Press 1980
[2] Jde o vyjádření z různých důvodů velice
problematické; G. de Lepeleire z lovaňské
university v článku Fyzika, životní prostředí (Čs. časopis pro fyziku, 1995, s.
185-189) připomíná, že v ráji byl hrubý domácí produkt nulový
[3] Mt.6.19-21